2. kapitola
Proroctví
Dívka vešla do malé pukliny v útesu. Nacházela se v malé slizké jeskyni. Prošla jakousi úzkou nudlí, jakousi chodbou kterou jeskyně vytvářela. Něco jakobyji táhlo, a říkalo, kudy má jít. V ruce křečovitě svírala malý ledový balíček. Nesmí ho ztratit... Nesmí... Pán by jí to neodpustil... Potrestal by ji... Dívka se zachvěla po celém těle. Při pomyslení na Pána, ji naskakovala husí kůže. Konečně došla na konec chodby a otevřela velké dvojkřídlé dveře. Vrata zavrzala, a pomalu se otevřela. Dívka vešla a před velkou kameným trůnek klesla k zemi.
„ Máš To?“ vyštěkl Pán.
„ Ano Pane, ano...“ chvěla se dívka.
„ Skvěle, skvěle... Víš že za dobrou práci vždy odměním po zásluze.“ sykl Pán, a pouhým pohybem prstu prstu, zavolal jednoho kolohnáta který držel v ruce malý uzlíček... Dívka vyjekla štěstím, skočila ke kolohnátovi a jemně mu vytáhla uzlík z rukou. Bylo to malé miminko.
„ A co Pier?“ zeptala se nejistě dívka již se synem v náručí.
„ O toho se nestarej!“ štěkl Pán.
„ O-odpuste Pane!“ zakoktala se dívka a nenápadně zmizela.
„ Zavolejte Piera!“ křikl Pán na kolohnáta. Kolohnát bezeslova kývnul a zmizel v úzkých dveřích v rohu místnosti. Do místnosti vklouznul vytáhlý černovlasý mladík a poklekl před trůn.
„ Co potřebujete Pane?“ zeptal se mladík a pozvedl hlavu od vlchké kamené podlahy.
„ Mám pro tebe nový úkol... Musíš zabít Strážce ohně... Dívku se zlatými vlasy... Pak bude má cesta k moci volná!“ řekl odměřeně Pán a pokynul Pierovi hlavou, aby zmizel.
"Jak se jmenuje, Pane?" otázal se ještě na poslední chvíli Pier.
" Jmenuje se Shill Stone..."