Prolog
Nejprve bylo uslyšet tiché bouchnutí a poté vítězný výkřik. Bylo hotovo. Kámen Života byl vytvořen. Alchymista se sklněl nad křivulemi a kontroloval svůj výkon.
„Dokonalé! Síly v kameni jsou tak vyvážené...“ vykřikl nevěřícně mladý chlapec, kterému nemohlo být víc než 15 let a nejspíš byl alchymistův pomocník .
„Přines Hůl!“ přikázal hlas již hodně starého alchymisty. Jeho hlas se chvěl nevídaným vzrušením... Chlapec vyklouznul z místnosti, ale po chvíli se zase objevil. Držel v ruce dlouhou, a očividně starou, dřevěnou hůl. S posvátnou úctou ji položil na obrovský kamený oltář před alchymistu, a poté a několik kroků ucouvnul. Alchymista vzal do ruky kámen a pečlivě si ko prohlédnul. Kývnul a sebevědomně ho vložil do prohlubně v holi. Místnost se rozzářila nejprve jasně červenou a poté pomněnkově modrou barvou. Učeň vyjekl leknutím a vzrušením zároveň a alchymistův jindy zachmuřený obličej se rozzářil nad úspěchem. Pozvedl hůl a tiše s ní mávnul. Zetlelý vzduch staré laboratoře kam desítky let nedopadl ani sluneční paprsek kvůli drahým přístrojů rozčísla stará dubová hůl ze které ve stejné chvíli vyletěl nachově, skoro až ohnivě zbarvený drak a tiše dosedl na kamenou podlahu... Po chvíli napatého čekání se stalo to, v co alchymista i jeho učeň čekaly. Ale o to to bylo větší překvapení, že z hole vyletěl stejný drak, ale celý ledově modrý.
„Neuvěřitelné. Povedlo se mi to, v co se pokoušely stovky, ba tisíce alchymistů. Draci jsou připraveni mi sloužit!.“ zašeptal překvapeně a zároveň zděšeně starý alchymista a vzápětí se chytil za srdce a zaúpěl bolestí. Mladík ihned přiskočil aby mu byl oporou, ale muž ho rázně odstrčil a opřel se o oltář.
„Ne, Siriusi... Můj čas se již naplnil a já se se svým mistrem opět setkám. Děkuji ti za to, co všechno si pro mě udělal a doufám, že to co jsme tě naučil, ti bude stačit.“ zašeptal a bylo vidět, že ho i těchto pár slov značně vyčerpalo.
„Ale mistře-!“ vyjekl pomocník.
„Ty to zvládneš, Siriusi! Najdi Ochránkyni a zasvěť jí jejímu osudu. A nezapomeň, Kámen se nesmí dostat do ruky Pánovi, to by byl konec všeho svobodného.“ vydechl alchymista , a zhroutil se na zem. Byl mrtvý... Ve stejnou chvíli na jiném místě, v jiné dymenzi a v jiném světě se zhrouti život i někomu jinému, ale trochu jinam...